Koncem roku člověk vždy "bilancuje", co se mu ten rok podařilo dobrého a co naopak pokazil a mohl by udělat lépe. Nechci tady zmiňovat ani jedno z toho, protože to jsou věci soukromé a nehodí se psát veřejně na stránky blogu (a pokud skutečně toužíte po nějakých takových textech, je na netu spousta blogů, které jsou sebestředné a popisují jen vnitřní - a ne vždy příliš rozlehlý - prostor pisatelovy hlavy.)
Já se tu spíš chci zaměřit na jinou otázku a Vás požádat o trochu zamyšlení a pokud možno i o komentáře. Jak jsem již zmínil, většina z nás si koncem roku prochází události toho roku a to, jak se k nim postavila. Ale mě spíš než ty události zajímá Váš názor na to, co je vlastně to "Já", o kterém každý z nás přemýšlí. Jak hluboko jsme schopní si představit, odkud se bere ta podstata slova "Já" a co to vůbec znamená? Je "Já" moje tělo, moje myšlenky, můj mozek nebo něco jiného? A když mi někdo usekne ruku, budu já to tělo, co zbyde nebo ta ruka, která spadne na zem. Nebo jinak, co budou muset člověku uříznout, aby se jeho "Já" rozdělilo na dvě poloviny.
Když ještě zabrousím trochu do (doufám, že stále zatím jen) science-fiction. Představte si, že lidé vynaleznou možnost teleportace z jednoho místa na druhé. Co se v ten okamžik přenosu stane s "Já" člověka, pokud na jednom místě přestane existovat a na druhém místě ho z ničeho (tedy z energie, pochopitelně) vytvoří? Bude to stále ten stejný člověk?
A když půjdu ještě dál. Dnes se v počítačovém světě vše zálohuje, ukládá a kopíruje.. Co když se při teleportaci informace o přenášeném objektu zazálohuje a potom se provede několikrát zmaterializování tohoto objektu (člověka)? Najednou tu bude více než jeden jedinec a který tedy bude vlastnit to jedinečné "Já" o kterém si všichni myslíme, že je jen naše?
Omlouvám se, že jsem zabíhal tak daleko, ale jistě pochopíte sled, kam jsem tím mířil. Moje otázka je: "Co je to Já?"
Těším se, jestli mi někdo odpoví.
Já se tu spíš chci zaměřit na jinou otázku a Vás požádat o trochu zamyšlení a pokud možno i o komentáře. Jak jsem již zmínil, většina z nás si koncem roku prochází události toho roku a to, jak se k nim postavila. Ale mě spíš než ty události zajímá Váš názor na to, co je vlastně to "Já", o kterém každý z nás přemýšlí. Jak hluboko jsme schopní si představit, odkud se bere ta podstata slova "Já" a co to vůbec znamená? Je "Já" moje tělo, moje myšlenky, můj mozek nebo něco jiného? A když mi někdo usekne ruku, budu já to tělo, co zbyde nebo ta ruka, která spadne na zem. Nebo jinak, co budou muset člověku uříznout, aby se jeho "Já" rozdělilo na dvě poloviny.
Když ještě zabrousím trochu do (doufám, že stále zatím jen) science-fiction. Představte si, že lidé vynaleznou možnost teleportace z jednoho místa na druhé. Co se v ten okamžik přenosu stane s "Já" člověka, pokud na jednom místě přestane existovat a na druhém místě ho z ničeho (tedy z energie, pochopitelně) vytvoří? Bude to stále ten stejný člověk?
A když půjdu ještě dál. Dnes se v počítačovém světě vše zálohuje, ukládá a kopíruje.. Co když se při teleportaci informace o přenášeném objektu zazálohuje a potom se provede několikrát zmaterializování tohoto objektu (člověka)? Najednou tu bude více než jeden jedinec a který tedy bude vlastnit to jedinečné "Já" o kterém si všichni myslíme, že je jen naše?
Omlouvám se, že jsem zabíhal tak daleko, ale jistě pochopíte sled, kam jsem tím mířil. Moje otázka je: "Co je to Já?"
Těším se, jestli mi někdo odpoví.
Příspěvky
Pěkné téma pro zamyšlení. Přestože o tom už bylo napsáno jistě mnoho úvah, je to téma, které pro každé "já" (tedy řekněme pro každého člověka) má zcela specifický rozměr.
OdpovědětVymazatJá si své "já" uvědomuji, pokud jsem při vědomí. Jsem schopen vnímat. Pokud někdo uřeže ruku třeba Přemkovi, necítím to, nevím o tom. Pokud někdo řízne do ruky mne, cítím to. Takže vím, kde jsem v okolí, které vnímám, umístěn já a kam až sahám.
K otázce rozříznutí já na 2 poloviny - Nasvědčuje něco tomu, že by něco takového mělo být možné? I méně složité celky, než je člověk, není možné rozdělit na 2 samostatně fungující části.
Pokud mne někdo teleportuje, znamená to, podle mne, mou smrt a následný vznik nového jedince s mými vlastnostmi.
Pokud mne někdo duplikuje, vznikne nový samostatný jedinec se stejnými vlastnostmi jako mám já.
Zajímavé, děkuji za názor.
OdpovědětVymazatJen ještě.. Při té teleportaci, když se znovu objeví Tvě tělo, budeš v něm Ty, nebo to bude někdo úplně jiný, kdo však bude mít naprsto stejné vzpomínky a myšlení, jako jsi měl Ty? Jinak.. Bude ten jedinec vědět, že předtím to byl někdo jiný, nebo si bude myslet, že před teleportací to také byl on sám a že se tudíž nic nezměnilo?
OdpovědětVymazatPro definici "Ja", muzu poslouzit treba timto: "Ja, je aktualni stav mych mozkovych synapsi".
OdpovědětVymazatPokud predpokladam teleportaci, tak predpokladam, ze cele moje ja bude prostorove presunute castice po castici, tak aby byly zachovany stavajici atomove vazby. Pokud bych predpokladal moznost kopirovani, tak by vzniklo me druhe ja , ktere by asi netusilo, ze jeste nejake dalsi ja existuje.
Pokud by znalo "kopirovaci aparat" a vedelo, ze bylo kopirovano, tak by zrejme predpokladalo, ze muze byt na svete mnoho stejnych jedincu, ktere sice mely stejne ja za vzor, ale od sveho zkopirovani uz budou vykazovat drobne odlisnosti, protoze ja interaguje se svym okolim a je jim neustale pozmenovano. Proto ja jsem porad jen ja i po zkopirovani i kdyz nekde muzou byt velice blizke ja :)
Z tohoto názoru vyplývá, že "Já" sídlí v mozku. A že je dáno jeho okamžitou konfigurací.
OdpovědětVymazatCo potom myšlenka? je dána také konfiguracemi synapsí nebo i nějakým právě probíhajícím elektrickým vzruchem na nějakých spojích? a v okamžiku přeneení - bude tento vzruch zapamatován znovu "spuštěn" nebo všechny vzruchy budou smazány a tedy po teleportaci si budeme připadat mírně "kleplí" :-)
Tak predevsim je potreba si ujasnit ze "stav" odrazi veskerou aktivitu mozku v danem case a konfigurace trosku svadi k prirovnani k nejakemu prvotnimu nastaveni. Pokud predpokladam zkopirovani, tak predpokladam zkopirovani kompletniho "stavu", tzn. probihajici vzruch bude dokoncen, i kdyz nove podnety ve zkopirovanem prostredi pravdepodobne vyvolaji dalsi sled podnetu.
OdpovědětVymazatJeste doplnim predchozi komentar recnickou otazkou, protoze toto tema vzbuzuje velke mnozstvi otazek ... pokud "Ja" mluvi o sobe jako "My", je to nejaky inteligentni posun v chapani sebe sama nebo urciti lide uz maji v prvni otazce jasno a posunuli se na nejaky vyssi myslenkovy horizont :) ?
Sakra, to je dobrá otázka! Psychiatrie určitě zná na toto odpověď a to takovou, že normální je být v jedné hlavě sám.. Nicméně.. tohle stojí i za úvahu. Děkuji za podnětný komentář, snad se i ostatní zamyslí.
OdpovědětVymazatStephen King by mohl vnést do této záležitosti trochu světla se svou rozpadlou osobností Sussanah-Odetty-Detty-Mie :-)
Kdo ví, kolik "Já" je v jeho hlavě plné bujné fantazie
Urcite jen Roland Deschain a jeho nekonecne boje se zlem.
OdpovědětVymazatAsi ano.
OdpovědětVymazat"Říkám díky!"
Teleportace: Kopie je, podle mne, přesvědčena, že se teleportace povedla, a že všechno je OK. Nicméně originál zaniká - umírá.
OdpovědětVymazatMyšlenky a vzpomínky máte stejné, ale jako kopie poznáš, že jsi kopie, podle toho, že Tvé okolí se "najednou" změní. Prostě jsi najednou někde jinde. Pokud by Tě kopírovali do identického prostředí, nemusíš na to zřejmě vůbec přijít, dokud Ti najednou není něco divného. Něco je jinak. Kopírovali Tě do stejně vypadající místnosti, ale v jiném domě třeba, a nepřijdeš na to, dokud nevyjdeš z domu.
A co usínání a probuzení? Dá se říct, že pokud bych s usnutím zemřel a s probuzením se narodil, už to nejsem já, ale moje kopie? Víš, kam mířím?
OdpovědětVymazatVe chvíli, kdy se probudíš, začínáš jakoby nový život, ale se starými vzpomínkami. Pokud by ses probudil v jiném těle, nepoznáš to, protože budeš mít vzpomínky uložené v mozku daného těla a budeš tedy přesvědčen, že jsi tím, kým jsi, už od narození.
OdpovědětVymazatpřesně tak. Takže, jaká je jistota, že jsem to "Já" pokaždé, když se ráno probudím? Ano jsem to já, ale jen díky tomu, že si v hlavě najdu vzpomínky na to, co se dělo včera a vůbec předtím, než jsem šel spát..
OdpovědětVymazatZatím se mi moc nedařilo vzpomenout si, co se s mým tělem dělo mezitím, co jsem spal :-) Myslím, že to se nepovedlo nikomu. Když spíš, jsi nejblíž smrti, jak jen můžeš být.
Řekl bych, že v pojetí "já" jako de-facto vědomí bez paměti, které zaniká a vzniká každý den, se zřejmě vzácně shodneme.
OdpovědětVymazatOsobně nejsem odpůrcem představy znovuzrození. Pouze si nemyslím, že je možné své znovuzrození jakkoliv ovlivňovat nebo dokonce zastavit. To považuji za největší iluzi (abych použil Tvůj pojem) Budhistů.
Myslím, že s tím s Tebou nemohu souhlasit. Vzácným příkladem zcela řízené reinkarnace je Dalajláma, jehož duch se neustále rodí v Tibetu, vždy je provázen znameními a později poznává věci, které byly osobním majetkem předchozího Dalajlámy. Pokud existuje jeden případ řízené reinkarnace, dá se předpokládat, že to platí obecně, jen jedinec musí mít dostatečně silnou vůli.
OdpovědětVymazatDoporučuji shlédnout film Kundun: http://www.imdb.com/title/tt0119485/
To je ovšem spor s výše uvedenou představou, že paměť sídlí v těle, a že "po narození je to jako po resetu počítače. nepamatujeme si nic z minulého života..."
OdpovědětVymazatNení to tak úplně pravda. Dalajláma je reinkarnací osvícené bytosti - buddhy. Je to jeho volba se znovu rodit stále v kruhu tak dlouho, dokud na světě budou živé bytosti, kterým on bude moci pomoci na cestě k osvácení. Tedy, Je to jeho volba, že se rodí tak, kde se rodí s myšlenkami, které má a s pamětí, kterou si s sebou přináší. V podstatě se dá říct, že je to hacker v systému, protože pochopil jeho fungování a rozhodl se pomáhat ostatním. Současný dalajláma je tuším již 24. reinkarnace té samé bytosti.
OdpovědětVymazatAha.
OdpovědětVymazat